letajicimliko

Poklidně si hovím ve vlaku v kupíčku, začtená do Eduard a Bůh od Kundery, nohy na protější sedačce - nezám pohodlnější transport mé biomasy z bodu A do F, G, I atd. To víte, malebná česká krajina a osobáky ČD, co sem tam zastaví uprostřed lesa či pole, aby nabrali sílu a na jejich staletou a podle některých, možná i nekonečnou pouť, od které je nezachrání ani zrezavění. Co zkorodovalo, to se natře neb co oči nevidí, Člověka Deptá. A když to upadne, tak se na to holt Časem Dojede.  A najednou se mi tam objeví 7 vetřelců z čeledi: Pracující lid. Jsme tam naskládaný jak nakládaný okurky podle nařízení Evropské komice č. 1677/88 ze dne 15. 6. 2008. :D  Dávám nohy dolů, na lidi moc nekoukám, Eduard je nějaký zajímavý a klečí před ním nahá ženská.  „ Měl tam tu svou slečnu a pak, že jde ven s kamarádkou! Na noční procházku!! Tohle se teda za mí éry konat nebude!!! Neexistuje, NEEXISTUJE!“ a praštil pěstí do chatrného 'stolečku', který se z toho div neskácel k