letajicimliko

Co jsou to emoce? Jsou to kulky! BUM! trefa a je přede mnou mrtvola. Když se vzpamatuju z šoku, je to až absurdní. Cože? Jako by se mi zatmělo před očima. Vypadlo úplně celý racionální myšlení. Už ráno je jasný, že to byla prkotina. O NIC NEJDE! Jen ten pach tlející mrtvoly kdesi v podvědomí.. A to je ten Proč!? moment. Je to mor, co se šíří po mém okolí. Vyrážka, co má moje kamarádka. Je to zhoubnej nádor, chemoterapie jenom ničí všechno okolo. Je to duch. Je to zhmotněná idea, neexistující transcendentní bytost přecházející s ním. Ale nic důležitýho to není. ► historie roku 2010 ► most naproti petrohradskému oddělení ruské tajné služby FSB  ► Oleg Vrotnikov neohlídal emoce Ale to má uměleckej punc, mezinárodní význam a prvky recese. Bez emocí by nebylo nic velkého. Ani Č! „Ale nemohla jsem odejít. Nemohla.“ Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma

Miluju Bulhary, Rumuny a všechny Balkánský lidi, kteří řídí po Čechách. Protože bez nich bych často nestíhala. Třeba dnešní imatrikulaci. - mapování místního folklóru Od úterý do čtvrtka jsem byla na výletě po Valašsku.  Ve Studentu jsem seděla vedle paní učitelky v důchodu, co čte Reflex od prvního čísla tj. od roku 1990. Doporučila mi ke čtení Ivu Pekárkovou - taxikařila po NY a dělala spousty dalších cool věcí. V Praze ladíme punk kytaru vidličkou. Olomouc je krásný město potmě - teda i za světla - aby to nevyznělo zle. Jen jejich Václavské náměstí <3 je jako kouknout se na Svatého Víta bez davu turistů.   Taky doporučuju čajovnu Assamica, kde jsou nádherný zlatý matrace. A čaj Obočí dlouhověkosti! Jen tramvaje jsou tam podlý, jejich postraní zarážky - taková kovová hranice na kraji sedadla, kterou jsem nečekala a nabodla se na ní do kostrče. AU!