Proč je jednodušší ztotožnit se s Mefistofelem než s Faustem?
(tak takhle to teď je, místo vyšinutech básní píšu eseje a tenhle mám zrovna ráda) Hier bin ich Mensch, hier darf ich’s sein! („Zde člověk jsem, zde smím jím být!“ ) Mojí dušičce lahodí, že jí někdo polituje v nebi Budu zkoumat sebe naivního čtenáře, který čelí tváří v tvář Faustovi a Mefistofelovi rozděluje svoje sympatie a snad je občas i utopen v obdivu a dokonce i závisti. Čtenáře, který nechává bez dozoru všechny choutky a pohnutky mysli, která mermomocí chce svoje místo v příběhu. A kdyby tam to místo měla, chtěla by být asi raději Mefistofelem. Snad je to tím, že ho poznám jako prvního na takovém pro něj kontrastním místě jako je nebe. Nebe kam člověk vzhlíží a vznešeného nedohledna se táže, zda se mu splní jeho tajná přání. Tam v nedosažitelném nebi se v mýtických příbězích diskutuje o osudech lidstva. A najednou do Nebe, toho vznešeném příbytku jediného Boha, kde zní patetické zpěvy andělů, vpadne hulvát Mefistofeles. Je to jako, když vzorný žák trpící pod přísný
