letajicimliko

Rada dne: Je ti zima při čekání venku v zimě? Zpívej si hymnu, vlastenectví tě zahřeje! Když jsem dojížděla na gympl první dva roky, nejhorší, co se mi mohlo stát bylo, že mi před očima ujel vlak a já musela hodinu čekat na Plzeňským hlavním nádraží. Absolutně zabitá hodina času.Mezi další problémy patřili vynechaný spoje o víkendu. To jsem pro změnu vždycky vyignorovala a pak při pohledu na informační tabuli jen protáčela oči v sloup, nešťastně zjišťovala, že autobusy taky nefungujou a čekala zničeně tu svou hodinu. Postupem času jsem na to rezignovala a pátého roku objevila kouzlo Malinové v patře nádraží. Jedna stěna je prosklená, ale né tak moderně a čistě, jak to teď bývá zvykem. Jsou to vlastně podélná okna vedle sebe, trošku zašlá a oprejskaná. Sedala jsem si k pultíku u nich a koukala na lidi dole v hale. Připadala jsem si tam jak s Božským nadhledem

Co jsou to emoce? Jsou to kulky! BUM! trefa a je přede mnou mrtvola. Když se vzpamatuju z šoku, je to až absurdní. Cože? Jako by se mi zatmělo před očima. Vypadlo úplně celý racionální myšlení. Už ráno je jasný, že to byla prkotina. O NIC NEJDE! Jen ten pach tlející mrtvoly kdesi v podvědomí.. A to je ten Proč!? moment. Je to mor, co se šíří po mém okolí. Vyrážka, co má moje kamarádka. Je to zhoubnej nádor, chemoterapie jenom ničí všechno okolo. Je to duch. Je to zhmotněná idea, neexistující transcendentní bytost přecházející s ním. Ale nic důležitýho to není. ► historie roku 2010 ► most naproti petrohradskému oddělení ruské tajné služby FSB  ► Oleg Vrotnikov neohlídal emoce Ale to má uměleckej punc, mezinárodní význam a prvky recese. Bez emocí by nebylo nic velkého. Ani Č! „Ale nemohla jsem odejít. Nemohla.“ Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma

Miluju Bulhary, Rumuny a všechny Balkánský lidi, kteří řídí po Čechách. Protože bez nich bych často nestíhala. Třeba dnešní imatrikulaci. - mapování místního folklóru Od úterý do čtvrtka jsem byla na výletě po Valašsku.  Ve Studentu jsem seděla vedle paní učitelky v důchodu, co čte Reflex od prvního čísla tj. od roku 1990. Doporučila mi ke čtení Ivu Pekárkovou - taxikařila po NY a dělala spousty dalších cool věcí. V Praze ladíme punk kytaru vidličkou. Olomouc je krásný město potmě - teda i za světla - aby to nevyznělo zle. Jen jejich Václavské náměstí <3 je jako kouknout se na Svatého Víta bez davu turistů.   Taky doporučuju čajovnu Assamica, kde jsou nádherný zlatý matrace. A čaj Obočí dlouhověkosti! Jen tramvaje jsou tam podlý, jejich postraní zarážky - taková kovová hranice na kraji sedadla, kterou jsem nečekala a nabodla se na ní do kostrče. AU!

1 hodina práce v Bille = 1 noc na Strahově 1 hodina práce v Bille = 10 dní nabití kupónu pro Pražskou MHD  První den Tatínek mi přinesl plyšovýho hrocha, kterýho jsem zapomněla v autě. Opravdu jsem tu, já, sama na koleji.   Obloha je šedá! Bloky na Strahově jsou šedý. A beton na zemi je šedý.      Cítím se šedě.   Zvolila jsem si jako tělák Aikido. Jen to mě drželo ve funkčím stavu.  Všude bylo hrozně moc neznámejch lidí. Mluvila jsem jen s paní na studijním.  Nelze připojit k wifi. Sprcha story Večer jsem přešla celou dlouhou stahovskou depresivní chodbu jenom proto, abych se dostala do dámských sprch, kde byla na dveřích veliká růžová cedule Dámy . Jedna ze tří sprch byla už obsazená. Přes tyč, na který visel sprchový závěs, byl hozenej světle růžovej ručník. Slíkla jsem se a začala se sprchovat. Najednou zhasla světla. Jako vždy počítám s nejhorším: „Rozsvěcí se venku?“ „Jo!“ ozvalo se hlubokým klučičím hlasem! „Fakt skvělý.“ to jsem mohla jít do

V Praze bylo vedro,  tak jsem se schovávala ve stínech. *MUHEHE někde u Václaváku v parčíku u Světozoru, dva pánové středního věku ošlehaní větrem ulice Jeden mluvil z dálky 2,76 lavičky rovnou mě do ucha. Vždycky chvilku čekal na odpověď nebo na pokývání nebo si jen tak udělal pauzu a odpověděl si sám v hlavě.  Druhý seděl zády, občas něco zamručel, ale pozorně poslouchal, možná pozorněji než já (Štěnice). Zajímalo by mě, jak dlouho už poslouchá... - Dam si mobil do nabíječky a udělám si kafe. (z přezcházejícího vyplývalo, že jde o  nějaký dům charity, organizace pro pomoc lidem bez domova nebo faru) - To je z toho sluníčka.  - Takže když si umyješ hlavu, tak tě to svědí. - Na to abys měl vši, by sis jí nesměl mejt měsíc. Já nosím kšiltovku, rozumíš! Vždycky si umeju hlavu a hned jak to uschne, si jí nandam. Pak mě nic nesvědí. - No přece já spal dva dny.  - Já vím, že to je moje věc, ale já to musím řešit.  - Tak dobře já budu hodnej... - Počkej, počkej. A ten

Letní kurzy Poušť 2016  Evangelická církev metodistická Tak tam jsem strávila týden. A tohle jsou moudra, co jsem se rozhodla tu prezentovat. - Malta je jediná země v Evropě, kde se nedá rozvést. Teda dá, když pošlete žádost papeži a počkáte si na vyřízení tak 20 let. - Ďábel je tam, kde jsou lidi a vášně.  - Od určitého věku ovládá člověka jeden základní pocit. A to je strach. - Pán Much je nick pro Belzebuba. a hláška dne: NEMĚL BY BÝT POKEMONEM KRISTUS?    Jsou lidé, co si pro zkrácení času čtou návody a složení čehokoliv. Často na záchodě, ve frontě, v metru. Tohle je pro ně ráj! To je jak knihovna! Až jsem začala litovat, že nejsem Etiketomol! A proto Eduard touží po Bohu, neboť jedině Bůh je zbaven rozptylující povinnosti se jevit a smí pouze být; ... Milan Kundera: Směšné lásky - Eduard a Bůh

Někdy mám prostě strašnou chuť se s někým líbat. A rozhodně to není věc na kterou by se dalo zapomenout pomocí alkoholu, to je spíš Zabiják jakéhokoli racionálnějšího řešení. Nastává problém, jako s kým?? Ono to totiž není něco, o co bych si  řekla náhodnýmu člověku, kterýho zrovna potkám na ulici, bez toho, abych na něj měla spousty požadavků zahrnujících často i převtělení, jestli pro vás jo, tak jste šílosťasník a problém vyřešen - Sbohem. Takže i já se musím nějak vyrovnat s tím, že se s nikým líbat nebudu, ani zítra, ani pozítří a nejspíš ani né za týden.  Během učení se otázky číslo 42: Anatomie TS jsem přišla s tímto objevem. (- asi znamení, či co. Ne! Maminka tvrdí, že moje číslo je 16. Tím pádem i tenhle rok. ) UFO PORNO!!  We heart it    Nechutnější než porod placenty! Genderově korektní!                                                 1) postavte se před zrcadlo                                                2) vyplázněte jazyk                      

Uíííííí JSEM ŽIVÁ! ON UŽ ALE NE.. rip Kowalski The Penguin  Kanárek: „Prosim Tě, jestli nebudeš mít čas a budeš se učit, tak mi raději říkej, že jdeš páchat sebevraždu. Už jsem alergická na nemám čas -   učím se !“ A co třeba:  „ nemám čas -   učím se a opravdu mě to baví !“ tepna bezejmenná (truncus brachiocephalicus); Citlivka stydlivá; Stepokur kirgizský; Supermuž 47,XYY Proč je moč žlutá? hemoglobin - magic - bilirubin Kde jsou PAPILY? tohle se stane, když hledáte obrázek svalů v sloním chobotu. justinternet  předmatematická putinpanika    ♪ Tisíc podob život mívá, kdo ho chce znát, ať se dívá. ♫  Když prokrastinovat tak stylově a pořádně a ve velkým. Takže jsem měla výlet do Prahy. Nemám ráda Prahu, ale dávám jí šanci. Dávám šanci i někomu jinýmu. Nejlepší den v Praze co jsem kdy měla. Líp se už prý mít nikdy nebudu - chceš se vsadit? Objevování tajů Výstaviště Schody se houpaly sem tam a zdálo se, že se propadnou hned p

Malina má 3 až 11 gramů.   Ta veliká musí být skutečně dobře pohnojená. Někdo se ve věcech rád pitvá na veřejnosti. Jako třeba Pan režisér začal pitvat malinovou müsli tyčinku uprostřed diskuse. Je to poněkud nemístné, ale všichni zůčastnění vědí, co se děje. A taky to, že to červený v malinovej tyčince nejsou maliny, nýbrž obyčejná šlupka od červeného jablka.  Někdo se raději pitvá v pocitech sám. A pak jeden smutní ze ztracenejch malin a druhej si myslí, že ta tyčinka je plná ovoce. A to je teprve pohnojeno. Skoro tak strašné jako zjištění, že vaše nejstrašnější noční můry jsou skutečné, je zjištění, že nejsou. Terry Pratcht: Kobercové

Poklidně si hovím ve vlaku v kupíčku, začtená do Eduard a Bůh od Kundery, nohy na protější sedačce - nezám pohodlnější transport mé biomasy z bodu A do F, G, I atd. To víte, malebná česká krajina a osobáky ČD, co sem tam zastaví uprostřed lesa či pole, aby nabrali sílu a na jejich staletou a podle některých, možná i nekonečnou pouť, od které je nezachrání ani zrezavění. Co zkorodovalo, to se natře neb co oči nevidí, Člověka Deptá. A když to upadne, tak se na to holt Časem Dojede.  A najednou se mi tam objeví 7 vetřelců z čeledi: Pracující lid. Jsme tam naskládaný jak nakládaný okurky podle nařízení Evropské komice č. 1677/88 ze dne 15. 6. 2008. :D  Dávám nohy dolů, na lidi moc nekoukám, Eduard je nějaký zajímavý a klečí před ním nahá ženská.  „ Měl tam tu svou slečnu a pak, že jde ven s kamarádkou! Na noční procházku!! Tohle se teda za mí éry konat nebude!!! Neexistuje, NEEXISTUJE!“ a praštil pěstí do chatrného 'stolečku', který se z toho div neskácel k

Ahoj, jmenuji se Letajicimliko a jsem závislá na ponožkách. Asi nejraději ze všeho oblečení mám ponožky. Mám je ráda na tolik, že mít obě stejné považuji za jejich znehodnocení. Ha, vymyslela jsem si další důvod! BTW: moje sbírka obdivu a inspirace TADY Vzhledem k tomu, že mám 96% času každou jinou, se mě dost lidí ptá: „Proč máš každou ponožku jinou?“. Mám ten dojem, že jsem neřekla stejnej důvod dvakrát.  Nosím je tak od 2. 9. 2012 a rozhodla jsem se o tom přesně v 00:36. Seznam důvodů (některých): a) Potřebovala jsem ukázat, že se něco změnilo. Že od teď jsem jiná. Že od těď mám sebevědomí, teda alespoň jsem se rozhodla ho plně budovat a už neztratit! Nějakou vizuální připomínku toho, že jsem se rozhodla žít a být, ne jen přežívat a existovat a rezignovaně koukat. b) Kathleen -lektorka z jazykového pobytu v Krkonoších. Byl to ten nejoptimističtější a nejpřátelštější tvor, co jsem kdy poznala. V její pří

Když vole nahrazuje vole interpunkci vole a cpe se i tam vole kam vole čárka nepatří vole. Ty vole to byla cesta!   Ty: Ty vole s tou sem chodil. Vole: Vole Fak? Ty:  Jako do třídy vole tu kdybych neznal vole tak bych nekouřil. Vole: Jako čuráky? Ty: Ne ty vole. On: By se mi vole nevešel do pusy. Vole: Jako vole to je jediný vole co mu věřim. Ty:  Myslim cigára vole. Vole: Vole tráva je pro negry! On: 'Odchází bez rozloučení'  'nesoustředím se na svou knížku a poslouchám' Annie Hall (1977)  Ty: Vole mam novou profilovku. Vole: Taky vole bych potřeboval. Ty: Dam jí za to dvě kila. Vole: Co vole? Ty: Jako že vole si na mě sedne vole hlavu na mě vole a nebude ji vidět do xichtu. Budu přes ní koukat na ten monitor vole playstation a jako Mam v Piči ty vole! Vole: Vole za dvě kila? Vole když nebude chtít Ty: Jí dlužim 35 korun. That '70s Show (Zlatá sedmdesátá, 1998 - 2006)  Vole: Mě pozval s matkou do Bigburgru.

Jsem si v knihovně našla tu nejroztomilejší záložku do Duny a mohla jsem si jí nechat.  A vrátila jsem se do dětských let a mám záplatu na koleni. Záplata story  Téměř romanticky sedíme na lavičce a pozorujeme nebe (né hvězdy, ty ve městě nejsou). Šel mě doprovodit na vlak. Je to od něj pozorné. Povídáme si. Už jsou vidět blížící se světla vlaku. Vlak zastavil. Jo, i když jsem mírně opilá vím, že je čas na to se zvednout. Zvedla jsem se a došla na konec lavičky. Čtvtrý panák se dožaduje slova: „Dej mu pusu na dobrou noc!“ Rovnovážné ústrojí ohlašuje mírnou nestabilitu. Mozek křičí: „Jsi se asi zbláznila!? Co si asi pomyslí?“ zakřičel pozdě, sehnula jsem se k jeho obličeji a  . Udělám první krok podél lavičky. Znenadání se mi k nohám připletl její roh.   Rovnovážné ústrojí „Já to říkalo.“ Můj étericky vítězný odchod skončil na kamíncích štěrku.  Zvedla jsem se, doběla téměř odjíždějící vlak.  Zadýchaně jsem se svalila na rudou sedačku s nápisem % je kretén!!!

První myšlenka po probuzení:   It's electrifying! You better shape up, 'cause I need a man and my heart is set on you.  Myš: „Jsem si z nudy na češtině projížděl severský krále.“ Co od teď vím o sjednocení Norska?  Harald I. přísahal, že se neostříhá ani neučeše, dokud nebude jediným králem  Norska . O deset let později na něj mohly norské fjordy oprávněně hledět jako na upraveného, načež si změnil také svoje přízvisko z „Rozcuchaný“ na to, pod kterým je znám dnes – „Krásnovlasý“. Jeho nástupce byl  Erik Krvavá sekyra.                          Trocha nostalgie:   Existuje banán. Sním banán. Neexistuje banán. Chci další banán. (cca T. Pratchett Nevídaní Akademikové) Měla jsem odporný oběd. Ano až tak. Fáše s káší nebo tortilla? Uhodli jste nejspíš správně. Všichni okolo mě vychutnávali zeleninu a na 100% kuřecí maso zabalené v placce. Já zatím opatrně hůlkama odhalovala tajmství toho co bylo ukryto pod obalem, jenž vypadlal jako palačinka plavoucí t

  Nemohla jsem odolat.  Jedna, dvě, skříň už jde. Skříň už si jde pro Tebe!  Prostě jsem si to tak vykračovala po městě, svítilo sluníčko, koupila jsem si Lipánek k obědu a řekla jsem si: „Jé, dneska jsem fakt cool, ta kytara (hledej) tomu dodává ten správmej uměleckej dojem. Hele zrdcadlo!“  Ani o detaily nepřijdete.   socks∇never☆suck! Witch Will! - thanks to Meluzínka A plátěnka jak má být: stará a reklamní!  Jestliže neexistuje nic jako dlouho, nic jako až do smrti, nic jako od teďka na věky, ale existuje jenom teď, pak musím velebit ono teď a jsem šťasten, že to mám. Ernest Hemingway: Komu zvoní hrana

Dům č. p. Ráno, ale lampy ještě svítily, takže noc. Sněžilo poprvé za dlouho dobu. Šla pevně a rozhodně za svým cílem, strašně paličatá… Ale ten pocit dobrodružství se nedal zastavit. Našla ty dveře z tmavého dřeva a rampouchy pod zvonkem ještě umocňovaly pocit chladu. Celý dům spal. Zvoní zvonek. „To se mi jen zdá“, pomyslel si Pan a převalil se na druhý bok.  Paní otevře oči. Překlápěcí hodiny, sběratelský kousek, na nočním stolku ukazovaly 06:45:09. Zvoní zvonek. 06:46:09 „Crrrrr!“, už po třetí. „Na vteřinu pravidelně.“ Jestli se to povede i při dalším, jdu otevřít. Šeptala si: „Jednadvacet, jednadvacet, jednadvacet…“ a počítala si na zmrzlých prstech. V téhle rodině oslňovala přesnost, jako jízdní řád, jako uspořádaná knihovna, jako Smrť, jedině tak přijdou otevřít. Paní nespouštěla oči z budíku. 6:47:09 „O flašku, že to prošvihne“ „Klidně.“ Pleskla spodní destička pátého okýnka, objevila se nožička jedničky. Paní se na milisekundu zaradovala z vítězství. Zmáčkla

      Na kraji trávníku stála lavička, na které seděl starý pán, který strašně kašlal. V ruce držel igelitový pytlík plný černých kamínků. Vždycky se těžce nadechl, pak se rozkašlal a přidal do pytlíku další černý kamínek.  Parta kluků na něj hleděla s úžasem. Něco takového jaktěživ neviděli. Ten pán se u toho kašlání navíc všelijak kroutil a jelikož byl hubený jako tyčka, vypadalo to, že ho kašel odstartuje jako raketu někam do povětří.      „Co tomu pánovi je?“ ptala se Danda.       „Takhle kašle pořád?“ zajímalo Toníka.       „Pořád,“ řekl míč. „Ten pán totiž skoro celý svůj život kouřil cigarety a vykouřil jich víc než půl milionu.“      „A co to má v tom pytlíku?“ ptal se Kája.      „To jsou kousky jeho plic,“ odpověděl míč a pokračoval: „pokaždé, když zakašle vyletí z něj kousek prokouřených plic. Plíce jsou normálně pevné, měkké a růžové, však také pomocí nich lidé dýchají. Jenomže tenhle pán je má od cigaretového kouře celé černé a úplně ztvrdlé. Vždycky, když zakaš

„Děti, zemřela babička!“ zvolal polozdrceným a polovděčným hlasem Otec. Z ekonomického hlediska v naprosto nevhodnou dobu.  Všichny tři děti nastoupeny v řadě.  Syn zapomněl na položenou bombu, jakmile odložil sluchátka. Existuje video How To Gutt a Rabbit?  Dcera 1 přemýšlí nad Dunou, Spalovačem mrtvol a Cizincem. Fremeni vysávali vodu z mrtvých.  Dcera 2 vymýšlí nové hashtagy, co popíšou událost jejím followers. #czechfamilylife #instadead  „Mrazák je ale plnej švestek!“  Matka myslí na nejhorší: „Musíme pozvat rodinu, bude pohřebnačka.“  3.202 mě kousnul do krku, když jsem mu byla ukázat, jak se obléká hipsterholka. Zpět do 10. 1. 2016 - Bowie my Space Hero, odpočívej v pokoji  Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam odešel, nic nezůstane. Zůstanu jen já.