Trapné průpovídky #2: Starostlivý otec
Poklidně si hovím ve vlaku v kupíčku, začtená do Eduard a Bůh od Kundery, nohy na protější sedačce - nezám pohodlnější transport mé biomasy z bodu A do F, G, I atd. To víte, malebná česká krajina a osobáky ČD, co sem tam zastaví uprostřed lesa či pole, aby nabrali sílu a na jejich staletou a podle některých, možná i nekonečnou pouť, od které je nezachrání ani zrezavění. Co zkorodovalo, to se natře neb co oči nevidí, Člověka Deptá. A když to upadne, tak se na to holt Časem Dojede.
A najednou se mi tam objeví 7 vetřelců z čeledi: Pracující lid. Jsme tam naskládaný jak nakládaný okurky podle nařízení Evropské komice č. 1677/88 ze dne 15. 6. 2008. :D
Dávám nohy dolů, na lidi moc nekoukám, Eduard je nějaký zajímavý a klečí před ním nahá ženská.
Neexistuje, NEEXISTUJE!“ a praštil pěstí do chatrného 'stolečku', který se z toho div neskácel k zemi.
„Manželka nebyla doma, tak byly tři chody, ještě řízky. Jsem se chtěl předvést!“ jeho spolucestující, kolegové a kolegině, obdivně hmm-movali přikyvovali.
Vždyť si to pak dá někam na net!? A teď si to tam slečna přečte a to je konec pánové.
A to mu ani neprišlo blbý, jsem tu to teda řek.
No jo demokratický děti...
Slečno, jsem vás nějak vyrušil.“
Já si dovoluji přidat definici k pojmu demokratický děti.
Demokratické dítě, (-ti) : člověk narozený po Sametové revoluci, ale v druhém miléniu tj. narozen v rozmezí 1989-1999.
Následují děti sociální sítě neboli síťové děti.
VIKTOR: Jmenuje se Věčný pád.
FELIX (zacpává si uši): Ale já nechci, abyste ji četl!
VIKTOR (čte s emfází):
“Jen dolů, dolů spět,
toť meta vytoužená:
svět chce být polosvět,
žena – být položena –”
IRIS: To je vtipné, že Viktore? Fuj, Felixi, kde jste tohle vzal?
Bratři Čapkové: Ze života hmyzu
FELIX (zacpává si uši): Ale já nechci, abyste ji četl!
VIKTOR (čte s emfází):
“Jen dolů, dolů spět,
toť meta vytoužená:
svět chce být polosvět,
žena – být položena –”
IRIS: To je vtipné, že Viktore? Fuj, Felixi, kde jste tohle vzal?
Bratři Čapkové: Ze života hmyzu
Komentáře
Okomentovat