Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2019

Proč je jednodušší ztotožnit se s Mefistofelem než s Faustem?

(tak takhle to teď je, místo vyšinutech básní píšu eseje a tenhle mám zrovna ráda) Hier bin ich Mensch, hier darf ich’s sein! („Zde člověk jsem, zde smím jím být!“ ) Mojí dušičce lahodí, že jí někdo polituje v nebi  Budu zkoumat sebe naivního čtenáře, který čelí tváří v tvář Faustovi a Mefistofelovi rozděluje svoje sympatie a snad je občas i utopen v obdivu a dokonce i závisti. Čtenáře, který nechává bez dozoru všechny choutky a pohnutky mysli, která mermomocí chce svoje místo v příběhu. A kdyby tam to místo měla, chtěla by být asi raději Mefistofelem. Snad je to tím, že ho poznám jako prvního na takovém pro něj kontrastním místě jako je nebe. Nebe kam člověk vzhlíží a vznešeného nedohledna se táže, zda se mu splní jeho tajná přání. Tam v nedosažitelném nebi se v mýtických příbězích diskutuje o osudech lidstva. A najednou do Nebe, toho vznešeném příbytku jediného Boha, kde zní patetické zpěvy andělů, vpadne hulvát Mefistofeles.   Je to jako, když vzorný žák trpící pod přísný
už zase musím zavřít svoje prsty do přírodní rezervace stává se z nich ohrožený druh Možná mi narostou chapadla a změním se v klíště.  Budu mít osm nohou a každá bude sbírat kvítky sedmikrásek do vlastního košíčku.  Anna Bolavá: Do Tmy

Tlačím se tu

ach  je mi zle  z přeludů, sáhodlouhejch příběhů zbyde jenom čepička koukající za rohem ráno kape z parapetů voda na plovoucí podlahu a špinavý kalhotky  jak se sráží na skle výdechy nočních výletů jsem v lese u rozbouřeného moře  klidně bych odjela na pět let kamkoli, kdybys mě držel za ruku  mám zase ten odjížděcí pocit, pojedeme do Brna  to je fajn líbí se mi sofistikovaný výlety ze kterejch si odvezu jeden spokojenej pocit a pak bych chtěla ten letní výlet, kdy budu brečet únavou, zmoklá na autobusovej zastávce, schoulená ve tvém náručí čekat než přestanou padat kroupy, usnout ráno jít dál do nikam, pozorovat důchodce na vesnicích a srnky v lese cítit tu svobodu nechat se vláčet světem teď už po tvým boku řešit jeho absurdnosti nadechnout se slanýho vzduchu moře, spát na pláži a nechat se z ní vyhodit hlídkou za svítání, všechno je hlídaný nebo zakázaný nebo divný když jsi na cestě je to jako sen, najednou tě to netíží... prosím