Tlačím se tu
ach
je mi zle
z přeludů, sáhodlouhejch příběhů zbyde jenom čepička koukající za rohem
ráno kape z parapetů voda na plovoucí podlahu a špinavý kalhotky
jak se sráží na skle výdechy nočních výletů
jsem v lese u rozbouřeného moře
klidně bych odjela na pět let kamkoli, kdybys mě držel za ruku
mám zase ten odjížděcí pocit, pojedeme do Brna
to je fajn
líbí se mi sofistikovaný výlety ze kterejch si odvezu jeden spokojenej pocit
a pak bych chtěla ten letní výlet, kdy budu brečet únavou, zmoklá na autobusovej zastávce, schoulená ve tvém náručí čekat než přestanou padat kroupy, usnout
ráno jít dál do nikam, pozorovat důchodce na vesnicích a srnky v lese
cítit tu svobodu nechat se vláčet světem teď už po tvým boku řešit jeho absurdnosti
nadechnout se slanýho vzduchu moře, spát na pláži a nechat se z ní vyhodit hlídkou za svítání, všechno je hlídaný nebo zakázaný nebo divný
když jsi na cestě je to jako sen, najednou tě to netíží...
prosím
Komentáře
Okomentovat