My všichni tulíce se k tobě lkáme.


Je podzim. 
Padá listí. naštěstí né já
Teda rozbrečela jsem se, když mi asi po šestý změnili rozvrh a trouba co měla být vypnutá pořád pekla. Teď teda vím, že je to takovej její milej zvyk hučet i po tom co dopeču, vlastně mi tím ukazuje, že si to pečení užila a jak si tak hučí, myslí ještě na to jak pekla a je jí moc dobře. Moje trouba mě miluje, řeknu si když takhle pěkně spokojeně hučí po pečení, a tak se k ní přitulím, protože jedině po pečení je teplá, jinak je studená a nejstudenější má dvířka. Rozvrh mi vesele mění dál, tedy teď prý jen aktualizují, aktuálně jsem s ním spokojena.

Mám květákový týden, byla bych ráda, aby to byla metafora, ale ne. Velikost květáku z náplavky je nepředstavitelná *metafora s hipsterským plnovousem





Jsem ňadro. 
Filip Roth: Ňadro
 
 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ze života mléčných výrobků #3: Žaba, krokodýl, zubatá žába.

Ze života mléčných výrobků #1: Dělat věci pořádně?

Měla jsem dědu. A babičku?