Zžmv #10: inklinující
Rada dne: Je ti zima při čekání venku v zimě? Zpívej si hymnu, vlastenectví tě zahřeje!
Když jsem dojížděla na gympl první dva roky, nejhorší, co se mi mohlo stát bylo, že mi před očima ujel vlak a já musela hodinu čekat na Plzeňským hlavním nádraží. Absolutně zabitá hodina času.Mezi další problémy patřili vynechaný spoje o víkendu. To jsem pro změnu vždycky vyignorovala a pak při pohledu na informační tabuli jen protáčela oči v sloup, nešťastně zjišťovala, že autobusy taky nefungujou a čekala zničeně tu svou hodinu.
Postupem času jsem na to rezignovala a pátého roku objevila kouzlo Malinové v patře nádraží. Jedna stěna je prosklená, ale né tak moderně a čistě, jak to teď bývá zvykem. Jsou to vlastně podélná okna vedle sebe, trošku zašlá a oprejskaná. Sedala jsem si k pultíku u nich a koukala na lidi dole v hale. Připadala jsem si tam jak s Božským nadhledem
a přemýšlela o tom, kam ty lidi jedou s tak velkým kufrem? Viděla objetí plná lásky, hádky, dojemná loučení. Netrpělivé děti a hemžící se školní skupiny. Sportovce a jejich zablácená kola, důchodce, co mají vkus a neskutečnou eleganci. Lidi co ví přesně, kam jedou a proč a za kým, ale i ty co jdou protože se tak prostě chodí. Občas prošel někdo koho znám a já věděla, že o mě neví.
a přemýšlela o tom, kam ty lidi jedou s tak velkým kufrem? Viděla objetí plná lásky, hádky, dojemná loučení. Netrpělivé děti a hemžící se školní skupiny. Sportovce a jejich zablácená kola, důchodce, co mají vkus a neskutečnou eleganci. Lidi co ví přesně, kam jedou a proč a za kým, ale i ty co jdou protože se tak prostě chodí. Občas prošel někdo koho znám a já věděla, že o mě neví.
Včera jsem tam zas po dlouhé době seděla, nechala jsem si ujet vlak. Věděla jsem, že kdybych se neloudala, tak bych ho v klidu stihla. Ale.. Už v tramvaji jsem zkoumala plánek plzeňský mhd. Chtěla jsem si ho pořídit po tom, co jsem jednou dojela na Petrohrad místo do Doubravky a naprosto dezorientovaně hledala to Penny, co tam mělo být. Jasně, že plánek nemám do teď. V kapse kabátu mi už bydlí dost používanej plánek na kterém je i Krtek - To Metro. Alespoň jsem se poučila, technika je ve chvílích krize nevypočitatelná a z klepajících rukou padá.
Byla mlha. Jela jsem okolo gymplu a měla jsem nostalgickou náladu. Takže jakmile jsem po výstupu z tramvaje zahlídla slečnu s kelímkem od Malinový, bylo to jasný! Když se mě paní ptala, jestli tady nebo s sebou, dojatě jsem odpověděla „Tady.“ byla jsem neskonale šťastná, cítila pokoj v duši tak jako už dlouho ne.
Komentáře
Okomentovat