Trapné průpovídky #3: PRostě AHA.á

V Praze bylo vedro,

 tak jsem se schovávala ve stínech. *MUHEHE

někde u Václaváku v parčíku u Světozoru, dva pánové středního věku ošlehaní větrem ulice
Jeden mluvil z dálky 2,76 lavičky rovnou mě do ucha. Vždycky chvilku čekal na odpověď nebo na pokývání nebo si jen tak udělal pauzu a odpověděl si sám v hlavě.  Druhý seděl zády, občas něco zamručel, ale pozorně poslouchal, možná pozorněji než já (Štěnice). Zajímalo by mě, jak dlouho už poslouchá...

- Dam si mobil do nabíječky a udělám si kafe. (z přezcházejícího vyplývalo, že jde o  nějaký dům charity, organizace pro pomoc lidem bez domova nebo faru)
- To je z toho sluníčka. 

- Takže když si umyješ hlavu, tak tě to svědí.

- Na to abys měl vši, by sis jí nesměl mejt měsíc. Já nosím kšiltovku, rozumíš! Vždycky si umeju hlavu a hned jak to uschne, si jí nandam. Pak mě nic nesvědí.

- No přece já spal dva dny. 

- Já vím, že to je moje věc, ale já to musím řešit. 

- Tak dobře já budu hodnej...

- Počkej, počkej. A ten přijde a už... 

>Ten vysokej? 

- Jo takovej ten vysokej sekuriťák.

>Toho vyhodili.

- To je dobře, že ho vyhodili. Nedělal svojí práci. 

- Dohlížejí, aby tu byl pořádek, ale, ale rozumíš. Už...

- Ale prostě to hrotil, hrotil to moc a prostě zbytečně. 

- Já už jsem dělal sekuritaka. Dělal jsem baumaxi. Ale já bych tu moc nechtěl bejt... 

- Joo a musim si koupit hodinky na krk, kraťasy a kryt na telefon. 

- Já jsem měl řetěz.

- Prohrál jsem ho. Automaty rozumíš. Ale když máš řetěz na krku, tak to z tebe dělá jinýho člověka.

- Jo, jo, to mě mrzí. Rozumíš!? 

> Hgrrrrr

- Ale jointa na večer. Já si musim večer dát. A mám všechno, co jsem potřeboval. A pouzdro na telefon. 

přesně takhle se předává moudrost a tak... 

„Ne, to ne. Žít se mnou to je peklo!“ řekla paní květinářka v Dejvickém podchodě při energickém balení pugetu rudých růží šlachovitému bloňďákovi.

Článek: Songs You Didn't Know Were About Drugs z www.rollingstone.com

"Somewhat less obvious is "Dead Flowers," the country tune from Sticky Fingers, which might sound like it's about ill-fated romance ("And I won't forget to put roses on your grave"), if heroin didn't come from poppies." 

Might sound?! A proč by jako ne? Písničky mají vždacky milion významů podle toho, kdo je poslouchá a co prožil. Protože ať chci nebo ne - a já chci, protože jsem sebestředná stejně, jako všichni ti kteří ty písničky zpívají a skádají - si v tom najdu svou vášeň. Oni si do nich schovávají svoje story, stejně jako já si je schovávám sem a ten, kdo to čte, si v tom zas najde to své a tak všichi slyšime a čteme ten stejný text a vybíráme si to, co je v naší mysli nejsilnější podnět.

Well when you're sitting there in your silk upholstered chair¹
Talkin' to some rich folk that you know
Well I hope you won't see me in my ragged² company
Well, you know I could never be alone

Take me down little Susie, take me down
I know you think you're the queen of the underground
And you can send me dead flowers every morning
Send me dead flowers by the mail
Send me dead flowers to my wedding
And I won't forget to put roses on your grave

Well when you're sitting back in your rose pink Cadillac
Making bets on Kentucky Derby Day³
Ah, I'll be in my basement room with a needle and a spoon
And another girl to take my pain away

¹silk upholstered - hedvábně potažená

²ragged- votrhaný

³Kentucky Derby Day - dostihy přezdívané  "The Run for the Roses"

A pak na Jižních zahradách u Pažskáho hradu opustili dvě učitelky skupinku náctiletých. 

Studenti chvilku zkoumali automatickou sekačku na trávu s tím, že už chápou nezaměstnanost. A pak přešli od ekonomických problémů k těm vlastním. 

> Když já se před těma *polk stydim..

- Tak hele třeba Verči ségra, ta ještě nikoho neměla. 

> Jako fakt ne? 

- Jenom bys musel přežít tu píčovinu s koňma.

~ Dej jí jako dárek koňským maso.

> Já byl na koňským táboře. 

- To vole, tos měl říct, ten by se mi taky hodil.

> Poblil mě tam kůň...

          Awkward. (2011)

     

"Charlie, we accept the love we think we deserve." Stephen Chbosky: The Perks of being a Wallflower