Paví nemoc #1: deutsche london
Nemohla jsem odolat.
Jedna, dvě, skříň už jde. Skříň už si jde pro Tebe!
Prostě jsem si to tak vykračovala po městě, svítilo sluníčko, koupila jsem si Lipánek k obědu a řekla jsem si: „Jé, dneska jsem fakt cool, ta kytara (hledej) tomu dodává ten správmej uměleckej dojem. Hele zrdcadlo!“
Ani o detaily nepřijdete.
Witch Will! - thanks to Meluzínka
A plátěnka jak má být: stará a reklamní!
Jestliže neexistuje nic jako dlouho, nic jako až do smrti, nic jako od teďka na věky, ale existuje jenom teď, pak musím velebit ono teď a jsem šťasten, že to mám. Ernest Hemingway: Komu zvoní hrana
Komentáře
Okomentovat