||: socks∇never☆suck! Obrázky z jednoho ♥, obrázky z druhého ♥ #2: :||

Ahoj, jmenuji se Letajicimliko a jsem závislá na ponožkách.

Asi nejraději ze všeho oblečení mám ponožky.

Mám je ráda na tolik, že mít obě stejné považuji za jejich znehodnocení. Ha, vymyslela jsem si další důvod!

BTW: moje sbírka obdivu a inspirace TADY

Vzhledem k tomu, že mám 96% času každou jinou, se mě dost lidí ptá: „Proč máš každou ponožku jinou?“. Mám ten dojem, že jsem neřekla stejnej důvod dvakrát. 

Nosím je tak od 2. 9. 2012 a rozhodla jsem se o tom přesně v 00:36.

Seznam důvodů (některých):
a) Potřebovala jsem ukázat, že se něco změnilo. Že od teď jsem jiná. Že od těď mám sebevědomí, teda alespoň jsem se rozhodla ho plně budovat a už neztratit! Nějakou vizuální připomínku toho, že jsem se rozhodla žít a být, ne jen přežívat a existovat a rezignovaně koukat.

b) Kathleen -lektorka z jazykového pobytu v Krkonoších.
Byl to ten nejoptimističtější a nejpřátelštější tvor, co jsem kdy poznala. V její přítomnosti se nikdo nenudil. Vždycky měla zábavnou historku na odlehčení situace. A nosila každou ponožku jinou, a když si teda náhodou musela nebo chtěla vzít stejný, tak jedna z nich byla naruby. Nosila jen jednobarevné. 

c) Vyčnívat z davu.

d) Nemusím hledat dvě stejné. 

„Jó, to musíš ušetřit spousty času!“ 

Hmmmmm, no, není to úplně... Yoko Ono.   Protože je často k sobě ladím, respektive vytvářím co největší kontrast a vůbec je to celé promyšlené a komplikované jako Občanský zákoník.

jsou to jen kecy a pravda je, že vlasně ani
ééé) NEVÍM..

Psycholog, sedící v křesle, tvář vševědoucí: „Kdy jste si uvědomila svou úchylku naplno?“

Byl to obyčejný den, úterý, měla jsem černou ponožku I♥London a bílou ponožku s panáčkama londýnský stráže. Kdykoli jsem se podívala ve škole z okna tak pršelo, jen tak jemně, ale přesto pršelo. Udělali jsme, jako že zvoní, protože na konci češtiny sice zvoní doopravdy, ale Pan učitel to stejně pořád prohlašuje, je to takový jeho zvyk a bez toho by čeština skončit nemohla a trvala by věčně ať si zvonky zvoní, ať jsou slyšet i do Říma naší češtinu to nezajímá!

Na oběd jsem šla sama, to už bylo trošku divný, ale musela jsem dočíst Směšné lásky a tak jsem šla později. Nechtělo se mi přezouvat a tak jsem šla v teplých chlupatých papučkách. Jsou sice teplé ale né voděodolné…ups. „Šmankote, budu mít mokrý ponožky. Mokrý ponožky jsou taky špinavý ponožky a na bílejch se ještě vytváří takový odporný mapy. “  

Mliko běží boso po špičkách na kočičích hlavách směr jídelna. Papučky v jedné ruce, ponožky v druhé.

Právě proto, že je to bezdůvodné. Kdyby ti mělo důvod, dal by se předem najít a mé počínání předem určit. Právě v té bezdůvodnosti je cípek svobody, který je nám dopřán a po kterém musíme urputně sahat, aby v tomto světě železných zákonů zůstalo trochu lidského nepořádku.

 Milan Kundera: Symposion